Chaos začíná už na úrovni amerických cílů, ne až u kroků pro jejich dosažení

Třeba ředitelka společnosti Ark Invest Cathie Wood hovoří o tom, že americká vláda má za cíl výrazné globální snížení cel. Tento pohled by zapadal do úvah o tom, že na konci současného chaosu bude nějaký mnohem lepší (minimálně ekonomický) svět. Ten s téměř neexistujícími cly, nízkými daněmi, efektivním a malým vládním sektorem a efektivní a malou regulací. Jenže…

otázkou je, zda strategie a taktika americké vlády skutečně k takovému cíli může vést. Zda z chaosu může vzniknout něco produktivního. A dokonce je podle mne otázkou hlavně to, zda má americká vláda skutečně uvedený cíl. Pokud ne, nemá moc smysl uvažovat nad tím, zda její kroky k onomu ideálnímu cíli mohou vést. Co mám konkrétně na mysli?

Vezměme si současné stále aktuální téma cel. Pokud by byla pravda že konečným cílem je maximální eliminace cel, těžko si zároveň představovat, že by cla v USA nahradila významnou část daňových příjmů americké vlády. Nelze mít nulová cla a zároveň z nich pokrýval propady rozpočtových příjmů vzniklé snižováním daní. Pochyby mohou (mimo jiné) také vyvolávat odpovědi amerického prezidenta na dotazy týkající se vyprazdňování amerických přístavů. Proč?

Podle amerického prezidenta jsou prázdné americké přístavy dobré, protože Spojené státy tolik neprodělávají. Zdá se, že v jeho vidění světa je každý dovoz (tj., plnější přístav) ztrátou pro jeho zemi. Pokud bychom tuto logiku vztáhli na úroveň lidí a firem, prodělávali bychom pokaždé, pokud si něco koupíme od někoho jiného a nevyrobíme si to sami. Slabé stránky takového uvažování byly už vysvětleny mnohokrát. Jak to souvisí s výše uvedeným? Jednoduše:

Dejme tomu, že budou skutečně odstraněna všechna cla. Změní se americká obchodní bilance? Podle mne je docela pravděpodobné, že moc ne. Důvod je prostý – za obchodními deficity stojí celkové chování populace (včetně vlády) na rovině příjmů a úspor. Pokud má totiž společnost tendenci utrácet více, než vydělá, má sklon k obchodním deficitům (musí kupovat zboží vyrobené jinde). Z toho také plyne skutečné řešení možných obchodních nerovnováh. Odstranění cel by samo o sobě s touto nákupní kulturou Američanů asi nic neudělalo. Možná by kvůli nižším cenám nakupovali ještě více. Co by pak americký prezident a vláda v logice svého uvažování udělali, když by se ukázalo, že svět bez cel deficity neodstraňuje?

Zdá se mi tedy, že teze o tom, že současný chaos povede nakonec k nějakému dokonalému ekonomickému světu, má vážné trhliny. A to na té nejvyšší úrovni – různé zmiňované cíle jsou vzájemně těžko slučitelné (chaos začíná už na této úrovni). Celkově se pak z mého pohledu jen a opět potvrzuje to, co už (údajně) psal Lao-c' (řečeno mými slovy): Nejlepší vůdce je ten, o kterém lid neví. Jinak řečeno, pokud se země, či dokonce celý svět upíná k tomu, co napadne jednoho člověka, či několik málo lidí, samo o sobě je to nezdravé.

V dnešním grafu bych pak rád poukázal na to, že finanční podmínky podle indexu Goldman Sachs jsou nyní „jen mírně brzdící“. Jak poukazuji na X (@JiriSoustruznik), GS také snížil odhad pravděpodobnosti recese. Z tohoto pohledu tedy vývoj finančních podmínek snižuje tlak na Fed, aby snižoval sazby. Tj., trhy dělají práci za něj.


Zdroj: X

Více z globálních trhů a ekonomiky i na X: @JiriSoustruznik